Druhá rajská zahrada

                                                                   báseň drama

                                                                       úryvek

Stmívá se

však ještě není tma

Lasice se lstivýma očima

Zapálenou srst metá do oken

V hrdle jí klokotá čerstvá krev

Vzduchem prochází neznatelné chvění

Zvedla jsem ruku a zapomněla hřeben ve vlasech

Stmívá se

Z hnízda galaxie vypadla první hvězda

Ještě je brzy

Ještě hoří ve věčných kamnech a kouř

nahlédá přes železný plot a za vrata

kde se co chvíli mění pozice sil

Stmívá se

Vidličky odložily svoje nože

Kanalizace vcucla svůj díl pomyjí

Vonínerozbitná růže

než se o ni rozbijí hodiny

a v šeru ciferníku

vznikne malý hrob

Činely a bubny zavíraných dveří

napravují orchestry domovů

Ustájenýmuž s klisnou po boku

moučná slova polyká a zapíjí je lojem

Poslání ho pálí v rozkroku

Bronzový odlitek unaven tím bojem

leskne se v louži semene

Okno mě přitahuje silonovou nití

Tam někde ve městě

samota třese živým masem

a válí jej pískem

Tam se chvěje podstata bytí

a čeká na tu noc

ve které přicházejí vzdechy

a supění a tajené vzlyky

To všechno v sobě temno má

než se na bílé promění

Stmívá se

Stmívá

Už je tma...

Město je vsazeno do noci

jak do španělských bot

Syčí a prská

škube se v základech

Je slyšet jeho těžký dech

Kvílení nafouklého břicha

Tlačí ho ještě nestrávený kříž?

Nebo ho leká

hlava co vplouvá do hlavy

a žíly plazící se k moři?

Město leží v hlíně

rukou si škrábe boláky

Vzepjaté domy mají v očích saze

Město se po nich vzpíná

pevně uvázané

Chtělo by si protáhnout záda

zatřepat hlavou

dát se v běh

Napnout šlachy kanálů a kolejí...

Nocí zasvítil meteor

zasvítil aby poté zhas

tak jako město

Jako jeden každý z nás...

Je tma a v prostěradle noci zahalena

leží žena

Marně jí spánek nápoj ticha po lžících nabízí

a marně ohýbá křehké stonky řas

Žena má oči jako žádná jiná

Je těžké žít s takovýma očima

Z ulic k ní doléhá divný šum

jako když kov se sváří s kovem

jako když dráty spolu vedou řeč

a ve zdech domu praskají
slupky betonového zrní

Žena leží a nespí

ač nespat se bojí

však vstát se bojí též

Ústa nocí žádostivě změklá

drží svá tajemství

aby se nevysmekla...

Je tma a v prostěradle noci zahalena

leží žena

a spánku nespolkne ani chabou lžíci

Každou zřítelnici má jak skomírající svíci

Tak divné oči... Jako žádná jiná...

Jak má žít s takovýma očima?

-konec úryvku -

Udělej něco s tím hříchem

                                                     úryvek z rukopisu sbírky

Miláčku můj nehmotný

neskutečný
nejsoucí

nemůžu se tě jen tak zeptat: Jak se máš...

Moje prsty - průzkumníci v klidu zbraní

těžko tvoji kůži zraní

i ty mě sotva ochutnáš

A tak volím tuhle cestu

cestu senzibilních vln

cestu básníků a bláznů

kteří civí na Měsíc

jak na svého spasitele

Zatímco
my dva každý v jedné cele

chřadnem po hadím uštknutí

předivo našich myšlenek a přání

svobodně pluje nad nebeskou bání

volně se spojuje a hladí

volně se spojuje a hladí

spojuje
--- a hladí...

Rtěnkou označím si ústa

Protože tuším

že nemůžeš tu zůstat

na fotku vtisknu motýla

Řekneš si asi: bláznivá ženská...

Přímo na mé tváři ho zabila

Kdybychto tušil

tak jsem mohl zůstat

a ty sis místo tváře

mohla vybrat ústa

Červeným motýlům

těm já se nebráním

Zabité léčím

umělým dýcháním

Jsem bez jména

Nekřtěná

Bez úst a střelená

Neb nejsem

Irena

Milena

Alena...

Co jsem ti to dneska chtěla říct...?

Vlastně skoro nic

Snad tužkou nakreslit tvé rty

Snad pošeptat jen "Ty" -

Však spojit nebe se zemí

umí jenom déšť

průhlednými provazy

Najednou mě nachytáváš

na hříčkách

Najednou se mi chce říkat

slovíčka

Hebká jako přísvit

zacloněné lampy

spadlý na víčka

jako tvá písnička

do mechu schoulená

dvě horká tělíčka

Taková
malá česká slovíčka

která milý

namísto milé

pohýčká

 - konec úryvku -

Moje bohém(k)a

                                                            několik básní ze sbírky

Básník

Měsíc
jako nomád

putuje
oblohou

Vítr
na tympány listí

hraje
píseň ubohou

Básník

u zábradlí

s cigaretou mezi rty

zírá v blankyty

Čirá fantazie

Chtěl
aby mu něco darovala

Na
- řekla a podala mu

jeden svůj dlouhý vlas

Ale on býval nevšímavý

k jejím darům

Vzal mu jej vítr

než  stačil dojít domů

A tak vlas letěl a letěl

Letěl
centrální galaxií

a vydával slabý

svištivý zvuk

Neopatrně se dotkl

jakéhosi asteroidu

takové
zašimrání do bylo

ale i tak Vesmírná Inteligence zpozorněla

a obrátila k němu své oči

V čase kratším

než je nejmenší časová jednotka

vydělená
největším možným číslem

přidržela si Vesmírná Inteligence vlas jako laso

a švihla jím nekonečnem

Na všech vyhaslých hvězdách

vyšlehly plameny vysoké a rovné

jako chrámové svíce

Moje bohéma

Sedíme
kolem podélného stolu

v temné špeluňce

"U ňákýho čerta s ďáblem"

a aby se zlo vyvážilo dobrem

je nás tu právě dvanáct

jako apoštolů při večeři Páně

Bez výčitek kouřím

cigarety mladých básnířek

a piji mléko stařen

z červeného struku sklenice

Schouleni
ve svá ega

střílíme po okolí šípy

střílíme nepřesně

naslepo

pro samotnou radost ze střílení

Když se roznese zpráva

že na pánském záchodku

je vylepený plakát

se ztopořeným mužstvím

všichni se tam chceme podívat

Granát půlnoci

nás rozmetá po městě

k manželkám

k milencům

a k jiným povinnostem

Šeptem
se ještě domlouváme

kde je možné sehnat jointa

ale
to už Měsíc jedním okem spí

a druhým stíny mé bohémy hlídá

Stoptime v teplické taverně

Bledé světlo žárovky

padající od stropu

se zastavilo v polovině cesty

V pološeru zdí

strnuli rohatí

v grimase vítězného díla

Hosté složili ruce na ubrus

Čas
sám sebe strávil

v roztaveném vosku

fialových svící

a okno uzavřel

zástup nalepených svatých

- když tu najednou

roztrhla se fontána za oknem

a vytryskla voda

voda skákala do výše

bublala a pulsovala

v srdečním rytmu

sedmdesát a dvakrát

za minutu

Divoké múzy

ukázka z rukopisu sbírky

Divoké múzy

Divoké múzy divočí

Nasadily si kopýtka

a teď s nimi vyhazují

jako mladé kobylky na pastvě

Jednu z nich dokonce napadlo

                                                                   vyskočit si

                                                              do koruny staré ptáčnice!

Mohutný
strom jenom zašuměl

jako
při příletu většího zpěvavého ptáka

a
dál čerpal mízu do listí a tu růžovou

o které nevědí přírodovědci

tu růžovou

tlačil do hořkosladkých ptáčnic

až se jim orosila naditá břicha

Plody se mladé múze přímo nabízely
ale ta jen ohrnula pysk

a zaryla své kruté zoubky do kůry

Stiskla a trhla

Stiskla a trhla...

A už se objevil vlhký a bílý

lýkový obvaz!

Podstata života stromu

Hejno havranů přeletělo po obloze

a zakrrákorralo párr rrad

skotačícím múzám

•                         - ani lézt po cizích stromech - křičet v zahradě

                                         a projevovat pochyby nad havraními slovy

                                                  Múzy svěsily víčka jak závoje

                                                       odletěly do svých zimovišť

                                                                 Básníci
                                                                     lidé    

naše hlavy na jaře

zůstanou nepoctěné?!